Pěstujme doma!

Proč? Protože to má smysl.

Děláme záhony už nějaký ten rok a člověk si tak některých věcí všímá více. Proto mě velmi zaujal tento článek, který mi mluví z duše. Hlavní sdělení chápu jako “návrat k přírodě a moudrosti našich předků”. Nebo také možná “uměřenost a selský rozum”. Na první pohled nic objevného. Na druhý pohled mi ale došlo, že pro velmi mnoho lidí je to jen abstraktní fráze…

"Domácí" je více než BIO. Domácí zelenina nemusí totiž cestovat.

Naše podnikání, tedy prodej (zejména) vyvýšených záhonů, vlastně vzniklo ze stejného popudu. Po nastěhování do dlouho plánovaného vlastního domu jsem měl jasno v tom, že budu mít “domácí” rajčata, jahody, bylinky a další zeleninu. Tak jsem to znal z dětství. Obzvláště babička s dědou z Pošumaví měli kromě sadu, zeleninové zahrádky a záhumenky na brambory ještě tu více a tu méně domácího zvířectva. Zásobárna pro všežravce. Minimálně tři čtvrtiny jejich spotřeby jídla cestovalo na stůl maximálně 1 kilometr. A samozřejmě zásobovali i nás, do města. To už ale bylo kilometrů osm… I tak, pořád dobrý. A to i ve srovnání s BIO potravinami, které toto o sobě málokdy mohou říct.

Zdravý rozum především.

Ale zpět k onomu článku. Líbí se mi autorky přístup. Ani hystericky zelená a cokoliv-ariánská (byť možná trocha té hysterie je na místě), ani cynicky popíračská. V zásadě říká, že všeho s mírou a rozumem. Kdyby celá planeta přešla na veganství či jiné formy bezmasé stravy, nebylo by to pro ni o nic lepší, než kdybychom se živili jen masem. Obojí porušuje rovnováhu. Mnohem větší problém jsou stravovací módní vlny, kdy prudce roste poptávka po určitých komoditách, které pak monokulturně pustoší části planety. Mnozí asi viděli žluté Trabanty mezi doutnajícími budoucími plantážemi palmy olejné v Indonésii. Víme, jak a proč vznikl pojem banánová republika. Relativně nový fenomén je avokádová mafie v Mexiku. Žluté lány řepky u nás. A tak dále. Neméně špatné je to, že potraviny cestují na stoly spotřebitelů přes půlku zeměkoule. Uhlíková stopa jak hrom. Milovníci exotického ovoce by se mohli alespoň řídit tím, zda se k nám dostalo z Peru nebo “jenom” ze Španělska. A musíme v zimě jíst jahody nebo borůvky? Neudělá dětem stejnou radost nakrájené a třeba i oloupané jablíčko? Maruška a dvanáct měsíčků je myslím hezký příklad toho, co si o tomto mysleli naši předkové.

I jeden malý záhon umí udělat slušnou muziku. A příklady táhnou.

Pointa? Snažme se co nejvíce potravin vypěstovat doma nebo kupovat lokálně. Nevolám po tom se vrátit zpět do jeskyní a zemljanek. Ale kdyby všichni, kdo mají na zahrádce nebo terase místo aspoň dva metry čtvereční, si pořídili jeden záhonek, mohou si vypěstovat poměrně hodně zeleniny. Stačí si trochu nastudovat něco o osevních postupech nebo pěstování ve třech tratích. Díky tomu pak lze na jednom záhonu za rok stihnout až tři sklizně mnoha druhů zeleniny. Díky využití znalostí o prospěšných kombinacích souběžného pěstování plodin, náročnosti různé zeleniny na živiny a různé délky vegetace rostlin lze i na malé ploše průběžně sklízet od jara do zimy.

V dalších příspěvcích se tématu co kdy a jak pěstovat budeme věnovat podrobněji.